Junák Hlinsko - aktuální informace o činnosti našeho skautského střediska najdete na webu hlinsko.skauting.cz



Shrnutí naší činnosti


  • Máme party kluků od 11 do 15 let, které se schází jednou týdně.
  • Rádi sportujeme, podnikáme výpravy za poznáním a každý rok se těšíme na letní tábor. Na táboře bydlíme ve stanech, zdoláváme lanové překážky, střílíme z luku, hrajeme lakros a zažijeme nejedno dobrodružství.
  • Již od roku 2008 spolupracujeme se skautským střediskem z jihoněmeckého města Rottenburg - několikrát o nás psaly německé noviny.
  • Pomáháme potřebným, pořádáme hry a soutěže pro děti z našeho města a blízkého okolí - například soutěž v první pomoci.

Hlinečtí skauti rozhodně nezahálejí.
Tábor 2010
"Cílem skautingu je naučit mladé lidi, jak se poctivě žije, a ne, jak se dá životem proklouzávat."


Archiv článků

Tábor v Německu (srpen 2014)

15. listopadu 2014 v 21:35 | Lea, Bonifác, Turbánek |  Kronika

Pobyt v rodinách

Cesta do Rottenburgu (1. den)

V sedm ráno jsme vyrazili na cestu. Jelo nás dohromady 12. Přestupy byly únavné, ale nakonec jsme to všichni zvládli a dojeli do Rottenburgu, kde už na nás čekali němečtí skauti. Přivítali nás a řekli nám, jak bude probíhat další den. Potom jsme se všichni odebrali k rodinám, které se o nás následující čtyři dny budou starat. Po večeři (byly boloňské špagety) jsme si trochu povídali a mně se podařilo trochu odstranit jazykovou bariéru a překládat Davidovi, který moc anglicky neumí. Vypadalo to, že dary se jim líbily, byli nadšení. Usnula jsem nějak před dvanáctou a spala až do rána.

Výlet do Štrasburku (2. den)

Vzbudili jsme se kolem čtvrt na osm a o půl osmé byla snídaně. Stůl byl plný jídla a pití. Po ranní hygieně jsme pomalu vyrazili na cestu - já, Myšák, David, Marie a Cornelius. Cesta do Štrasburku trvala 2 hodiny, jeli jsme po dálnici. Tam nás čekala plavba lodí po kanálu a pak polední přestávka, kdy jsme se rozdělili na skupiny.

Já jsem šla na výstup na věž. Ty schody byly strašné, ale ten výhled stál za to. J Další v plánu byla prohlídka města s německou průvodkyní, Ríša nebo Vlk nám to překládali do češtiny, ale o to delší a únavnější to pak bylo. Zpátky už jsme po dálnici nejeli, takže se cesta prodloužila asi o hodinu, ale i tak se to dalo. Všichni jsme byli unavení, tak jsme si dali večeři, sprchu a šli spát.




Den v rodinách (3. den)

Už v sobotu jsme se dozvěděli, že většina rodin (až na Matyldinu se Šátkem a Ríšovu) pojede odpoledne do akvaparku. Z toho jsem byla nadšená, protože nám Marie ukazovala, jak to tam vypadá. Dopoledne jsme spali déle, dali si snídani a asi o hodinu později vyrazili na cestu. Bylo to super, myslím, že jsme se víc skamarádili a na tenhle den nikdy nezapomenu.

Po odchodu následovala společná večeře. Já s Myšákem a Marií jsme potom zůstali na zahradě a povídali si, přidal se k nám i Cornelius. Potom byla ještě jedna večeře, trochu jsme si balili věci na tábor a šli spát.

Prohlídka města, rozloučení s rodinami (4. den)

Ráno jsme se sešli u skautského domova a vyrazili na prohlídku města s německou vedoucí skautů. Bylo to zajímavé, ale docela dlouhé, a proto se někteří po chvíli začali nudit. Oběd byl v jedné z restaurací v Rottenburgu a po něm jsme se přemístili k radnici, abychom zahájili putovní výstavu. Navečer jsme se opět přemístili ke skautskému domovu, kde se zpívalo a jedlo. Také proběhla mše. Postupně jsme se začali rozcházet a spolu s rodinami odjeli domů.


Bundeslager


V úterý 5. srpna jsme byli rozděleni do skupin na hajk, celkem byly čtyři skupiny. Hajk je dvoudenní výprava na tábor. Já byl ve skupině s Michalem, Pavlem, Leou, Elisou, Marie a Heikem. Hned na začátku Haiku se nám ztratili dva němečtí členové, když omylem nastoupili do špatného vlaku. Čekali jsme na ně asi hodinu.

Cesta na tábor byla dlouhá asi 25 km, přičemž jsme prvních 18 km zdolali první den a zbylých 7 km druhý den. Noc jsme strávili v jedné polorozbořené chatce, kam jsme se všichni nevešli. Takže já a pár německých kamarádů spalo venku.

Na tábor jsme dorazili těsně po 12. hodině a hnedka jsme začali stavět stany. Jelikož jsme všechny stany nestačili postavit, tak někteří z nás spali ve společném stanu. Druhý den byl uvítací ceremoniál na hlavním pódiu a hned poté začala hra. Smyslem hry bylo obcházet stanoviště, kde se plnily úkoly, za které jsme dostávali peníze, které jsme pak mohli investovat do bydlení nebo do firem. Tato hra pokračovala další den. Naše česká skupina v ní nebyla moc úspěšná, ale i přesto jsme si ji užili. Další den jsme se zúčastnili dalšího hajku. Zase jsem byl s Michalem, Pavlem, Heikem, ale taky s novými členy Robenem, Pascalem, Leonem a Maxmiliánem. Ale tento hajk jsme si už tak neužili, protože přes noc nám strašně pršelo a my jsme byli přikrytý jen plachtou, takže jsme byli úplně celí mokří a naše věci taky.


Brzo ráno pro nás přijel Manuel, který nás odvezl nazpět do tábora. A další den jsme byli evakuování, protože se na tábor řítilo tornádo. S sebou jsme si mohli vzít jen cenné věci a karimatku. Všech 4000 skautů bylo přesunuto do vzdálených škol, které byly mimo zónu ohrožení. Vše jsme zvládli ve zdraví a ani žádné věci, které jsme zanechali na táboře, nebyly zničeny. Další den byla společná mše a zakončovací ceremoniál. Kde se zpívalo a tancovalo. A všichni jsme si to náramně užili. Další den jsme brzo ráno vstávali a rozloučili jsme se s našimi německými kamarády. Bohužel jsme na zpáteční cestě nestihli jeden vlak, takže jsme se dostali jen do Chebu, kde jsme přespávali na jednom místním skautském domě.


Druhý den jsme museli vstávat v 3:00 ráno, abychom stihli vlak ve 4:30. V 11:00 jsme dorazili na nádraží v Hlinsku.

Evakuace očima nejmladšího učastníka


Jednou, byli jsme zrovna v Německu, náš stan měl příšernou konstrukci, ostatně jako většina stanů v táboře. Najednou jsem se dozvěděl "visí červená vlajka". Červená vlajka znamená nebezpečí. Začal jsem se ptát, co se děje. Dozvěděl jsem se, že se blíží tornádo: "Má být rychlé 87 km/h a má projet 5 km od nás." Věci jsme vyndali ze stanu, přikryli je pláštěnkou, shodili stan a plachtou přikryli věci. Potom se ozval signál. S českou skupinou jsme šli k hlavnímu stanu našeho podcampu. Zde jsme čekali. Zahráli jsme si hry a nad námi létala letadla a helikptéry. Potom jsme nasedli do autobusů a ty nás odvezli do školy.


Manu měl vyrobené reproduktory a vezli jsme sebou jídlo. Tančili jsme až do půlnoci nebo déle. Po tom jsme šli popřát jedné holce k osmnáctinám.



Související články:

Náš letošní česko-německý projekt podpořili:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.