Junák Hlinsko - aktuální informace o činnosti našeho skautského střediska najdete na webu hlinsko.skauting.cz



Shrnutí naší činnosti


  • Máme party kluků od 11 do 15 let, které se schází jednou týdně.
  • Rádi sportujeme, podnikáme výpravy za poznáním a každý rok se těšíme na letní tábor. Na táboře bydlíme ve stanech, zdoláváme lanové překážky, střílíme z luku, hrajeme lakros a zažijeme nejedno dobrodružství.
  • Již od roku 2008 spolupracujeme se skautským střediskem z jihoněmeckého města Rottenburg - několikrát o nás psaly německé noviny.
  • Pomáháme potřebným, pořádáme hry a soutěže pro děti z našeho města a blízkého okolí - například soutěž v první pomoci.

"Cílem skautingu je naučit mladé lidi, jak se poctivě žije, a ne, jak se dá životem proklouzávat."


Archiv článků

Vzpomínky Milana Hájka

15. srpna 2010 v 20:14 | br. Milan Hájek |  Skautské století
Vzpomínky,
k tak významnému datu jako je 80. výročí založení jedné z nejlepších světových organizací v Hlinsku - a to Svazu skautů a skautek RČS v r. 1918 - mne nutí k zamyšlení a k rekapitulaci aktivní činnosti v tomto hnutí a glosovitému shrnutí všeho krásného, co nám skauting přinesl.
Moje vzpomínky nejsou již v mnohém písemně doložitelné, musím spoléhat na svoji paměť a shovívavost dnešních čtenářů. Chtěl bych tímto malým příspěvkem doplnit mozaiku činnosti hlineckého skautingu, mého aktivního působení krátce před vypuknutím druhé světové války a po jejím skončení v roce 1945 a následně do roku 1948, který se stal druhým přerušením výchovné činnosti v jeho třicetileté existenci. Vlastenecká, ušlechtilá organizace vždy vadila totalitním režimům. A nyní již ke vzpomínkám!


Do řad hlineckých skautů mne jedné zimní neděle odvedl můj otec, psal se rok 1937 a tak s nástupem do obecné školy jsem začal také skautovat. Vzpomínám si velmi dobře, že ve skautském domově právě probíhala schůzka chlapeckého oddílu, kterou řídil bratr Jára Prokop. Přivítal mne a pozval na schůzku hlineckých "Vlčat", které tehdy vedl br. Stanislav Zedníček - učitel v Hlinsku, který nám všem dal do vínku našeho mladého života to nejcennější - milovat pravdu, lásku k vlasti a lásku ke všemu životu tohoto světa.
Činnost vlčat pod jeho vedením se odbývala při špatném počasí ve Skautském domově. Za přijatelného počasí vymýšlel St. Zedníček různé tajné i netajné vycházky do hlineckého okolí, jejichž cílem bylo poznávání přírody, hrála se řada her a spousta moudrých vyprávění. V přírodě bylo naše vlčácké stanoviště hlavně "Na Hamříku", kde jsme měli svůj kout s kamennými nebo dřevěnými sedátky, které si každý dle vlastní fantazie sestavil. Bylo to poradní místo nás vlčat. Sedátka byla do kruhu kolem táborového ohniště, a bylo to nejkrásnější místo našeho mládí. Tam jsme prožívali vystoupení bratří Hudce a Macka, v blízkém okolí sedátek mnoho her a nových poznání. Tak nám plynul čas, který jsme mimo školní docházky společně prožívali. To je jen malá vzpomínka na tuto překrásnou dobu. Z tohoto období plného romantiky a dětských přátelství nás vytrhla "Druhá světová válka". Skaut byl v Hlinsku 4.11.1940 jako první výchovná organizace zakázán, majetek zabaven a skautský domov zaplombován razítky s hákovým křížem.
Skromný majetek zůstal v zapečetěném skautském domově. Nemohli jsme se smířit s tím, že naše vlajky, knihy, vybavení pro letní tábory zůstaly uvnitř k možné následné likvidaci ze strany Němců. Cvičení na hřišti, kde byl rovněž skautský domov, v rámci školní výuky nám sloužilo, za asistence br. Zedníčka, který byl naším učitelem na chlapecké škole, ke vniknutí do skautského domova a odnesení toho nejcennějšího, a to vlajek od Zborovské počínaje, historickou vlajku 1. oddílu hlineckého skautingu a většinu družinových vlaječek - z nich pak nejvíce vzpomínám na vlaječku družiny Tygrů, která byla nádherně vyšitá. Bylo to v té době dost riskantní, ale povedlo se. Všechny tyto vlajky a vlaječky byly po celé období II. svět. války uloženy na naší půdě poctivě ošetřené.
Láska ke skautingu tak vřele vštěpovaná mými vedoucími, kteří pro mne byli představiteli dobra a spravedlnosti, jako bratři K. Záviška, župní zpravodaj, Karel Podrazil, sborový vedoucí, Oldskauti Max Císař, J. Skála, V. Taussig, M. Kučera, J. Prokop a další - bylo jich více a většina jich byla skvělých.

Naše touha po obnovení skautingu v době okupace byla tak silná, že již v prvém průvodu, který se v době osvobozování republiky v Hlinsku uskutečnil 7. května 1945, jsme nesli vlajku prvého chlapeckého oddílu.
Ihned po 8. květnu, tedy dnu Vítězství, se do nyní již Junáka přihlásilo na 400 sester a bratrů. Byl katastrofální nedostatek vedoucích a bylo obtížné zvládnout takové množství zájemců o skauting. Proto jsme se i my mladí - sedmnáctiletí a osmnáctiletí - pustili do vedení vlčat, chlap. oddílů, světlušek a skautek. Staří skauti, zvláště již citovaní, a ještě nový střed. vedoucí Sláva Růžička a Sdružení přátel Junáka nám byli nápomocni. I když naše mládí mnohdy jejich připomínky nebralo dostatečně vážně. V zásadě jsme ale pochopili, kde jsou mantinely pro náš romantizmus. Stav členů všeobecně poklesl - nebylo to možné zvládnout v plném rozsahu. Jinak se nám dařilo.
Velkou akcí hlineckých skautů a skautek byla účast na celonárodní tryzně v Ležákách, a to již v červnu roku 1945. Zde všechny dívčí a chlapecké oddíly vykonávaly pořadatelskou službu - dále se vybíraly peníze na obnovení Ležáků, stály se čestné stráže u pomníků obětem této osady vyvražděné Němci a vlastně vše, co bylo na místě potřeba. Této tryzny se zúčastnilo více než 100 tis. návštěvníků a organisace nebyla proto nijak jednoduchá. V té době jsme již měli díky J. Skálovi kroje. (Sehnal a dal na khaki obarvit látku. Kroje se pak šily všemi možnými prostředky.) Spali jsme ve škole v Dřeveši a dodnes si pamatuji na "bezesnou noc" díky papírovým spacím pytlům, které u Prokopů ve Mlejnku byly připravené k sešrotování.
Prvý chlapecký tábor se uskutečnil již v červenci 1945 a to v Černovíru u Ústí n/O., který měl motivaci pomoci ve žních v pohraničí (za našeho působení ještě prakticky osídlen Němci, kteří nosili na rukávech červené pásky). Děvčata potom byla se stejným posláním v nedalekých Libchavách. O tomto táboře, kterého jsem se rovněž zúčastnil, by se dalo napsat samostatné a velmi zajímavé pojednání. Z katastrofální první poloviny života tábora, kde si prakticky dělal každý, co chtěl, se ve druhé polovině, kdy se do tábora vrátil Zd. Ruprecht, čerstvý absolvent Lesní školy, stal skutečně vzorný tábor, který naplnil naše představy o skautském životě na letním táboře. Pro mne byl ještě úspěšný tím, že jsem na tomto táboře získal "Tři orlí pera". Bojím se jmenovat účastníky tohoto tábora, abych na někoho nezapomněl. To s mými vrstevníky dáme ještě pro hlineckou skautskou kroniku dohromady.
Po návratu z tohoto tábora jsme ještě stihli tábor vlčat v zámečku na (Horních?) Babákách. Vedoucím byl Vl. Červenka, já jsem mu dělal zástupce. Vedoucími jednotlivých smeček byli L. Jaroš, Pavel Vroubek a Jiří Šimek. Smečky byly po cca 10 vlčatech. Vařil nám br. Křepelka a ze starších ještě vypomáhal J. Kučera. Pepíček, jak jsme důvěrně říkali nejméně o třicet let staršímu br. Křepelkovi, byl nám vždy velkou oporou.
Milan Hájek (vpravo) na táboře v roce 1945

Mimo tábory, schůzkovou činnost, jsme ve městě absolvovali většinu akcí, kde nás město potřebovalo (kladení věnců, čestné stráže, vybírání finančních darů na všechny možné humanitární účely a pod.). Hrála se divadla v rámci střediska, uskutečnili jsme řadu vzpomínkových akcí. Divadelní sál u Benešů byl svědkem našich neumělých vystoupení a režií. Navštěvovali - respektive zajížděli jsme na slavnosti skautů v širokém regionu jako Polička, Lanškroun, Chotěboř a j. Můžu říct, že těch činností bylo tolik, že ani moc nezbývalo času na řádná studia.
V roce 1946 (již jako samostatný 4. chlapecký oddíl) jsme tábořili na Křižánkách (ne na moc dobře vybraném místě - mokro) pod rybníkem Řásník. Většina účastníků tohoto tábora byli chlapci, kteří do 4. oddílu přešli z vlčat. Společně s námi tábořili také starší skauti jako J. Čejka, L. Němec, Radek Dušek - "Dědek", a j. Přesto, že během tábora dost pršelo, dokázali výše jmenovaní udržet dobrou náladu. Tento tábor se vyznačoval také tím, že téměř každý účastník měl propíchnuté chodidlo hřebíkem. Stany jsme si z nakoupených prken stavěli sami a stálým odskakováním před blátem se mnohokrát skočilo právě na prkno s hřebíkem. Pohodu na táboře to však nepokazilo. Na tomto táboře jsme byli částečně dotováni potravinami z UNNRY, což bylo výtečné. Jedli jsme ku př. Burskou pomazánku, pojídali jsme obsahy válečných dávek - obědy, přesnídávky, velké plechovky s masem (koňským), různé šťávy a pod. Nepamatuji se již, zda po ukončení našeho tábora nás někdo vystřídal.
V r. 1947, který byl významný tím, že se ve Francii konalo šesté světové "Jamboree" jsme připravili a úspěšně realizovali letní tábor opět našeho oddílu na "starém" tábořišti hlineckých skautů na Želivce pod Želivem.
Níže pod námi po vodě byl postaven tábor hlineckých skautek. Bylo to na tábořišti, kde se tábořilo již před Druhou světovou válkou. Opět s námi byl br. Křepelka jako šéfkuchař a pan Stehlík, otec dvou bratrů z našeho oddílu, jako opora ze strany Svazu přátel Junáka. (Spíš myslím, že to byl dozor nad eventuálními omyly, které by mohlo způsobit naše mládí. Nic se však nestalo.) Tábor čítal kolem 30 skautíků.
Myslím, že nutnost být opatrnými nás varovala již příhoda již prvého dne. Když jsme dojeli na nákladním autě a začali stavět podsady stanů, které hlineckým skautům před válkou darovala armáda (v Hlinsku u Pláňav bylo po dva roky výcvikové zařízení pro důstojníky v záloze), z překrásného počasí náhle přišla velká bouře s ohromným větrem, který vyvrátil mohutný smrk z kraje lesa, ten se vyvrátil a spadl směrem k táboru těsně vedle nedokončeného stanu bratří J. a Zd. Sejkorových. Nic se nestalo, ale jako vedoucí tohoto tábora jsem dostal vážné varování, že opatrnosti nikdy nezbývá.
Tábor proběhl v červenci (hned začátek měsíce - myslím podle i nynějších vzpomínek účastníků tohoto tábora). Dnes je kousek od tohoto tábořiště "Želivská přehrada", za nás to bylo jedno z nejromantičtějších míst pro množství her, vycházek a poznání. Ještě před táborem jsme si postavili dvě loďky tzv. Maňásky, které byly - přesto, že do nich stále teklo - ve stálé permanenci.
Milan Hájek na táboře v roce 1947

Pro mne byl tento rok významný také tím, že jsem byl vybrán k účasti na již zmiňovaném šestém světovém setkání skautské mládeže pod názvem "Jamboree de la Paix", které se konalo ve Francii na vojenském cvičišti "Moison sur Sein" asi 30 km od Paříže. Spolu s několika Východočechy (Svitavy, Náchod, Hradec Králové) jsem byl poctěn representovat tento kraj. Stal jsem se vedoucím družiny v 11. zájezdovém oddíle. Byl jsem v blízkém styku s mými největšími skautskými vzory, náčelníkem Dr. Rudolfem Plajnerem, Dr. Velenem Fanderlikem, Dr. Průchou. O tom lze napsat mnoho a mnoho. Pro mne bylo, mimo celého programu oficielních slavností, pobytu v Normandii, jízdu autobusy severem Francie atd. cesta vlakem zpět do republiky. Jeli jsme na noc, nemohl jsem nějak usnout, a tak jsem koukal z okna rychlíku přesto, že byla temná noc. Při kontrole vlaku se Dr. Plajner u mne zastavil s dotazem, proč neodpočívám. Vím, že jsem mu řekl, že si rekapituluji dojmy z celého tohoto skvělého setkání skautů. Br. náčelník si ke mne sedl a spolu jsme si v ztichlém prostředí vyprávěli o všem, co jsme zažili. Upřímně se zajímal o dění v hlineckém kmeni a slíbil, že se rád také do Hlinska podívá. Byl to krásný kus noci. To je ovšem jiná kapitola.
Po návratu z "Jamboree" se dál žilo s oddílem v dobré pohodě - klubovnu jsme měli v "Reservaci", jak jsme říkali pozemku, který vedení hlineckého skautu odkoupilo od Jemelkových. Byl to pozemek mezi náhonem na pivovar a vlastní Chrudimkou, vlevo před Blatnem, v místě, kde dnes stojí množství řadových garáží.

Z ostatních činností: Měli jsme svůj taneční orchestr včetně programu, se kterým jsme vystoupili pro skauty v Č. Herálci, hradě Svojanově, Horním Poříčí na Moravě, Rohozné pro skauty z Trhové Kamenice, Nasavrkách, Vojtěchově a j. Tento soubor čítal kolem 25 amatérských herců a hudebníků. Všechna tato naše vystoupení byla navštívena do posledního místečka a tamější skauti si vydělali nějaké peníze na svoji činnost.
Pouštěli jsme se do stále větších aktivit, takže i ve městě byla činnost Junáka zřetelná a uznávaná.
Pořádali jsme dále besídky a vzpomínkové večery. Vrcholem našeho snažení bylo pak uspořádání koncertu a následně taneční zábavy o Velikonocích v roce 1948 v Sokolovně. Vystoupil zde jeden z nejlepších tanečních orchestrů té doby - a to Orchestr prof. Jaroslava Maliny z Prahy. Toto se událo na Velikonoční pondělí. Na Boží hod sehráli sokolové hru O myších a lidech. Celé Velikonoce to byl báječný kulturní program. To už ale byla labutí píseň českého Junáka. Sám jsem začal mít potíže s novým režimem od 8.11.1948 a o dalším působení Junáka v Hlinsku z té doby již vím jen nevěrohodně.
To jsou moje velmi kusé vzpomínky na ta nejkrásnější léta mládí strávená se skautskou duší. Prožití aspoň části mládí ve skautu mně pomáhalo v dalším mém životě, někdy po r. 1948 ne nejhezčím.

Napsáno v Hlinsku roku 1998.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.